Dovolte, abych se Vám představil podrobněji.

Václav Kovářík
Zpěvák, muzikant, herec, moderátor a textař.

Narodil jsem se 17.5.1951 v Kyjově.

Prvních deset let jsem prožil v Hodoníně. Oba moji rodiče byli výbornými zpěváky a bratr Zdislav navíc hrál velmi dobře na klavír, takže bylo zcela přirozené, že se doma muzicírovalo a zpívalo. Hlavně slovácké lidové písničky.


V r.1961 se naše rodina přestěhovala do Brna, kde se mě otec pokusil přihlásit do Lískova dětského pěveckého sboru. Bylo to marné, protože když na dotaz, kolik je chlapci let, odpověděl, že deset, bylo mu sděleno, že hoch je na to už starý... Pak následovalo alespoň školení na klavír - bez valného úspěchu. Být dislektikem a disgrafikem se v té době nijak nepardonovalo. Celé to školení vyšumělo do ztracena...

V deváté třídě se ovšem objevila kytara a ta mi umožnila, aby se realizoval jako zpěvák s vlastním doprovodem.
Poté následovala učňovská léta v První brněnské strojírně. Tam jsem se vyučil strojním zámečníkem a nastoupil do country kapely Antares, dvouletá epizoda studia na SPŠ strojnické.

Pak vojna a účast na soutěžích ASUT (Armádní soutěž uměleckých talentů ), s úspěchem.
Po návratu z vojny znovu Antares a v r.1972 účast na semináři Politická píseň Sokolovo. Tato zkušenost rozhodla, že tudy cesta nevede.

Náhoda připravila moje setkání s hudebním skladatelem
Emanuelem Kuksou - bývalým dramaturgem BROLNu, a ten mne doporučil Slávku Jakubíčkovi a Jindřichu Hovorkovi. Byl jsem přijat.


Chtěl jsem zpívat písničky z Moravského, potažmo Hanáckého Slovácka, a navázat tak na tradici Kováříků, jejímž představitelem byl a je legenda Hanáckého Slovácka - Jaroslav Kovařík. Tehdejší dramarurg BROLNu Jaroslav Jakubíček však změnil můj záměr a směřování odůvodněním, že místa zpěváků z terénu jsou plně obsazena a je třeba vyplnit mezeru v interpretaci lidových písniček z Brněnska. Byla to v podstatě jediná šance zpívat s tímto - tehdy naprosto nejprestižnějším - hudebním tělesem žánru, ale zároveň i výzva k možnosti oživit melodie a texty ze suchého zápisu ve zpěvnících.

Na Jakubíčkovo doporučení jsem navázal kontakt s Otakarem Pokorným - tehdejším uměleckým vedoucím Brněnských Gajdošů - a po pohovoru a zkoušce jsem byl přijat.

     Později, v
r.1988, jsme spolu založili paralelně čtyřčlennou skupinu Gajdoši Brno, ve které působím dodnes a řízením osudu jsem se po Otakaru Pokorném a později Jindřichu Hovorkovi stal jejím uměleckým vedoucím.

S těmito hudebními tělesy a i dalšími (
Javorník, Ondráš, Camerata Moravica, Muzika z muzea, Statický promenádní orchestr divadla Šprušle, Kapela Loutkového divadla Radost, Kabrňáci - nejmenší dechovka na světě) jsem natočil doposud přes šest set písní.


Jak již bylo naznačeno, působil jsem i jako herec v Divadle Radost a v Divadle Šprušle, dokonce i v televizním seriálu
Četnické humoresky, kde se jsem se zhostil role "mrtvého hajného". (Zastřelen Igorem Barešem jsem tímto ovšem přeťal slibně započatou dráhu seriálového herce.)


Jako zpěvák ovšem žiji dál a se skupinou Gajdoši Brno a s dalšími kapelami připravujeme spoustu dalších hudebních počinů a hrajeme a zpíváme Vám i sobě pro radost... I za své kolegy Vám tímto děkuji za přízeň.

V. K.

Nashledanou při dobré muzice. Zdraví Vás Václav Kovářík.
Web a grafika: pavelzacek.eu